Pražské ulice čte jako živou kroniku města: v každém pochodu, debatě i nečekaném setkání hledá příběh, který pomáhá porozumět tomu, co se právě mění. Píše o dění v Praze s citem pro místní atmosféru a s přesvědčením, že i složitá témata veřejného života začínají u lidí, kterých se dotýkají.